NA JIZEŘE

V sobotu 10.8. 2024 pořádal KMK Lukavec výlet na řeku Jizeru. Každoročně se členové a přátelé klubu scházejí v kempu na Dolánkách odkud pak vyrážejí na koloběžkách na Malou Skálu.
Ti odvážnější již v kempu drží místo od čtvrtka, abychom se tam my ostatní mohli přes víkend utábořit.
Letos jsme se probudili do prosluněné soboty a to nám dávalo hodně optimismu, že se nám letos Jizera odvděčí nezapomenutelným zážitkem.

Bohužel už začátek nezačal optimálně. Na koloběžkách jsem vyráželi kolem 10 hodiny a už na nás zbyly jen menší koloběžky což znamenalo větší fyzickou námahu při jízdě.

Optimismus nás neopouštěl a vidina zastávky u prvního občerstvení nás hnala k vytouženému cíli.  Konečně jsme dorazili  k vytouženému cíli a už nás přivítala vůně čerstvé zelňačky . Vyprahlí žízní jsme  neodolali studenému pivu nebo  domácí limonádě.

Při chvilce klidu a občerstvování  jsme ještě jednou přepočítali kolik lodí jsme vlastně objednali. S hrůzou jsme zjistili, že nám jedna loď chybí. Což v dané situaci byl poměrně velký problém, neboť  už jsme věděli že lodě jsou vyprodány.

Po krátkém odpočinku jsme vyrazili do cíle naší koloběžkové jízdy. Zhruba kolem poledne jsme dorazili na Malou Skálu, trochu neklidní,  jak vyřešíme  chybějící loď.

Po příjezdu na Malou Skálu na Žlutou plovárnu ,  jsme k naší velké radosti zjistil , že ještě jedna loď je k mání , tak jsme ji neprodleně objednali a v klidu jsme mohli navštívit zdejší restaurace, abychom se dostatečně posilnili k dalšímu dobrodružství a to jízdě lodí  po Jizeře zpět do kempu Dolánky.

Sraz k vyzvednutí lodí  byl ve 14 hodin na Žluté plovárně.  Když jsme se zde sešli , tak  už nám Jarda Čeřovský hlásil , že to s obědem přehnal  a lodí nepojede.  Tak jsme loď opět odřekli . Znovu přepočítali a zjistili jsme , že i přesto nám jedna loď chybí . Tak jsme se znovu vydali shánět jednu loď. To se podařilo a tak jsme mohli všichni vyrazit dolů po řece.

Nápor vodáků zapříčinil, že již týden před naším výletem jsme museli řešit, že trojkové kánoe byly vyprodány a my jsme se museli spokojit s dvojkovými a přídavným sedátkem.

To se zprvu nezdálo jako nějaká komplikace, ale jak pozdější vývoj událostí ukázal , nebylo to optimální.

Jízda dolů po řece překrásným údolím je vždy balzám  na duši všech vodáků. Již jsme si zvykli, že zde je řeka plná lodí, ale i přesto si  každý najde úsek řeky , kde se nemusí vyhýbat lodím a užije si okolí a řeku.

Skutečnost, že jsme na lodích pro dva  jeli  ve třech  a někde i s dětmi v pěti se projevil ve stabilitě lodí a jejich ponoru. Důsledkem bylo , že jsme prvně co jezdíme Jizeru museli i v některých místech vysednou z lodě a loď tlačit.

Některým zkušeným vodákům se podařilo  „udělat“ a při tom utopit mobilní telefon.

Ani letos jsem nevynechali zastávku na Zrcadlové koze, kde jsme si odpočinuli a vyrazili na poslední krátký úsek řeky k našemu cíli v Dolánkách .

Výlet jsme završili u táboráku v kempu Dolánky   při opékání buřtů, kde jsme se podělili o naše  zážitky.

I přes drobné komplikace jsme si výlet užili a věříme , že i v příštím roce se sem vrátíme.